SK Žebětín „A“ – SK Moravské Knínice 3 : 3 ( 1 : 1 )
branky: 6´ 1 : 0 Josef Šimůnek (as. Dušan Buršík, Tobiáš Kudláček) 28´ 1 : 1 Vlastimil Ryšavý 49´ 1 : 2 Denys Shpilka 52´ 2 : 2 Robin Losenický 62´ 3 : 2 Josef Šimůnek (as. Václav Knoth, Dušan Buršík) 86´ 3 : 3 Pavel Simr (penalta)
sestava SKŽ „A“
Ondřej Dohnal – Petr Halouzka, Daniel Slowik, Martin Líkař, Matěj Kotek (63´ Václav Novák) – Josef Šimůnek (72´ Sebastian Kudláček), Robin Losenický, Patrik Veleba, Tobiáš Kudláček (90´ Jan Votava), Dušan Buršík (72´ František Tejkal) – Václav Knoth
slovo trenéra Libora Kocího:
Na domácím hřišti jsme v zápase podzimu přivítali mužstvo z Moravských Knínic, dosavadního suverénního lídra soutěže. Předpovědi a názory na zápas byly různé, ale kdyby byl předem dán zisk bodu, určitě bychom jím nepohrdli. Po konci zápasu ale patrně zcela oprávněně cítíme křivdu, protože jsme ještě pár minut před koncem sahali po bodech třech. Objektivně řečeno, vzhledem k průběhu zápasu je remíza zcela spravedlivou dělbou bodů. Hosté měli míč na svých kopačkách častěji, ukázali opravdovou fotbalovou kvalitu, ale naráželi na naši organizovanou obranu, kterou když už překonali, tak buď nebyli schopni účinně zakončit nebo se nám jejich hrozbu podařilo na poslední chvíli uhasit. Naproti tomu my jsme podnikali rychlé a nebezpečné protiútoky a ve využití vyložených šancí jsme byli prakticky stoprocentní. Na naší stranu se totiž tentokráte přikláněla vyšší moc i díky které jsme až do závěru zápasu drželi na své straně tři body, přestože jsme se v průběhu zápasu ocitli již téměř na lopatkách. Bohužel ale ani vyšší moc nám nebyla nic platná, neboť nad ní úřadoval muž v černém s píšťalkou a jeho dva pomocníci rovněž v černém s praporkem. Jako trenér se nechci k výkonu rozhodčích vyjadřovat. Mým úkolem je věnovat se hráčům, rozhodčí spadají do gesce někoho jiného. Nicméně pocit křivdy na mém mužstvu si vyřknout dovolím, protože tolik nepřesností vesměs v náš neprospěch, jako se dopustili rozhodčí v tomto zápase, se jen tak nevidí, nehledě na odpískanou penaltu po útočném faulu na našeho obránce těsně před koncem zápasu, kdy rozhodnutí mělo být právě opačné nebo zcela vymyšlený přímý kop po čistém skluzu našeho hráče v první půli, po kterém hosté vyrovnali. Pravda, i rozhodčí jsou jenom lidé, kteří se mohou mýlit, ale je-li těch omylů více a vždy v neprospěch jednoho, jen hlupák by si mohl myslet, že to je omluvitelná náhoda. Nechci spekulovat nad pozadím takových omylů, ale myslím si, že tak kvalitní mužstvo jakým Moravské Knínice bezesporu je, pomoc tohoto typu nepotřebuje, ať už je cílená či spontánní. V konkrétním komentáři k samotnému průběhu zápasu se sluší říct především to, že jsme podali pod mým vedením zatím patrně nejkvalitnější výkon a všichni zúčastnění si zaslouží absolutorium. Vůbec nebylo patrné, že by proti sobě nastoupil bezpečně první tým tabulky a v dolní polovině těsně nad pásmem sestupu trápící se byť perspektivní mužstvo. Vše začalo již v prvních minutách, kdy se sice po nevýrazném útoků hostů a slabém zakončení míč odrážel od naší vnější tyčky, ale celkový dojem byl od počátku naprosto vyrovnaný. Hosté kombinovali mnohdy složitěji, než by bývalo bylo zdrávo, my jsme naopak rychle a jednodušeji přecházeli do protiútoků. Vyplatilo se nám to už v té první desetiminutovce, kdy Tobiáš Kudláček vyvezl míč a nádherným přízemním pasem „českou uličkou“ vybídl ke sprintu, za který by se nemusel stydět ani Usain Bolt, Dušana Buršíka, který se přehnal kolem nechápajícího obránce, naservíroval míč na zlatém podnose před branku skvěle naběhnuvšímu Josefu Šimůnkovi, který přenou trefou na dlouhé minuty zpražil sebevědomé hosty, které potom z jejich bezradnosti vysvobodil až rozhodčí již zmíněným vymyšleným přímým kopem. Ke cti exekutora Vlastimila Ryšavého ale nutno podotknout, že míč trefil náramně a Ondřeji Dohnalovi v naší bráně dal pramálo nadějí na úspěch. Jinak celý ten poločas se nesl ve stejném duchu, hosté pomalu a zdlouhavě kombinovali, prokládali hru delšími, ale většinou nepřesnými pasy a my jsme trpělivě a bezchybně bránili podle předem stanovených zásad. Do šaten se tedy odcházelo za nerozhodnutého stavu. Na začátku druhé půle nám soupeř ukázal, jak má vypadat důraz před brankou. I když se původně zdálo, že branku hosté dosáhli z ofsajdu, nebylo tomu tak. Jednalo se o naprosto regulérní gól, za který si můžeme sami. Podepsalo se na něm hned několik hráčů svým nedůrazem, prostě v inkriminovaný moment se na naše kopačky sneslo vše špatné. Naštěstí nás obdržená branka nepoložila, jak se v utkáních tohoto typu stává. Od své hry jsme neustoupili, což se nám záhy vyplatilo. Po faulu na aktivního Tobiáše Kudláčka zahrával přímý kop Robin Losenický prakticky ze stejného místa jako soupeř vyrovnal v prvním poločase a téměř identickou střelou jako tomu bylo v první půli v případě hostujícího hráče vyrovnal. To ale nebylo zdaleka vše. O deset minut později potáhl míč po levé straně Dušan Buršík, přihrál Václavu Knothovi, který našel ve vápně hlavu opět skvěle nabíhajícího Josefa Šimůnka a ten překlopil vedení zpět na naši stranu. Do konce zápasu zbývala necelá půl hodinka. Hosté přidali na důrazu, tlačili se před naši bránu, ale naše obrana statečně odolávala. Když už se zdálo, že se nám podaří zápas k těm třem bodům dotáhnout, několikrát zaúřadoval režisér zápasu, kanonýr soupeře Pavel Simr jeho pomocí nepohrdl a stanovil tak konečný nerozhodný výsledek. Všem divákům děkujeme za podporu! Příští týden zajíždíme na půdu silného Šatova. To ale nemění nic na faktu, že i z tohoto zápasu bychom si rádi zpět do Brna přivezli nějaký ten bod.
