neděle 22.3.2026 15,30 hod., Vilémovice
TJ Vilémovice – SK Žebětín „A“ 1 : 3 ( 1 : 1 )
branky: 7´ 0 : 1 Dominik Došek (as. Sebastian Kudláček), 19´ 1 : 1 Mohamed Traore, 49´ 1 : 2 Dominik Došek (as. Patrik Veleba), 89´ 1 : 3 Ondřej Pyšík (as. Robin Losenický)
sestava SK Žebětín „A“: Tomáš Mosler – Václav Knoth, Daniel Slowik, Martin Líkař, Martin Biolek – Sebastian Kudláček (86.min Matěj Kotek), Patrik Veleba (69.min Robin Losenický), Tobiáš Kudláček (69.min Shaker Benahmed), Dušan Buršík (55.min Matěj Panský) – David Abdulai, Dominik Došek (55.min Ondřej Pyšík)
Komentář k zápasu z pohledu trenéra Libora Kocího: K zápasu jsme do Vilémovic přijeli v dostatečném předstihu, protože původní začátek plánovaný na třetí hodinu byl o půl hodiny posunut a tak jsme měli ve slunečném odpoledni poměrně hodně času na seznámení se s kvalitou hřiště. Procházka po jarně se zelenající trávě dávala předzvěst dobrého fotbalu, což se ale v momentě prvních přihrávek po zemi při rozcvičce ukázalo jako mylné a následně i utopistické přání. Krátce střižený pažit totiž ve svém podloží skrýval tak obrovské nerovnosti, že pohyb fotbalového míče po tomto povrchu připomínal spíše poskakující hopskulku.
Domácí hráči na rozdíl od nás byli na tento herní efekt patrně již připraveni, protože nás v úvodu zápasu nakopávanými míči vzduchem za obranu přitlačili k naší bráně a my jsme v prvních pěti minutách opravdu nevěděli, kde nám hlava stojí. Tlak domácích byl výrazný, dokonce nás od pohromy zachránilo i břevno, ale nakonec jsme tuto část zápasu přežili bez úhony a pomalu se začali osmělovat směrem dopředu. Navíc se nám podařilo po jednom z prvních protiútoků skórovat, když Sebastian Kudláček po skvělé individuální akci naservíroval míč před branku Dominiku Doškovi a ten se nemýlil. Naše vedení domácí v jejich snahách mírně přibrzdilo. Nicméně Vilémovičtí s větrem v zádech měli po celý první poločas převahu, nikoliv však herní, ale pouze územní. Dopředu je mimo jiné hnal svými neutuchajícími verbálními pokyny bývalý prvoligový hráč Zbrojovky Patrik Siegel, herně nám potom dělal obrovské problémy další z bývalých ligových hráčů Mohamed Traore. Ten se nakonec postaral i o zasloužené vyrovnání, když skóroval po individuální akci přesnou přízemní střelou k tyči. Jinak celý první poločas a i velká část toho druhého fotbal plakal. Ani jedno z mužstev nebylo schopno vytvořit na tomto terénu pohlednou kombinaci a tak prakticky celý zápas to byl boj o zisk nakopnutých míčů. Větší úspěšnost v této činnosti byla na straně domácích, nicméně bojovnost našich hráčů tuto výhodu soupeře eliminovala.
Díky zdařilému vstupu do druhého poločasu, kdy Patrik Veleba využil moment překvapení rychlou rozehrávkou autového vhazování a vyslal do brejku v zápase velmi aktivního Dominika Doška, jsme šli do vedení. Domácí značně znervózněli a místo hry se čím dál tím víc věnovali diskusím s rozhodčím i mezi sebou. Postupně začali hrát již na maximální riziko, vytvořili si místy opět velkou územní převahu, ale naše obětavě bojující obrana veškeré střelecké pokusy domácích likvidovala a co prošlo až na bránu bravurně pochytal Tomáš Mosler, který mužstvo několikrát opravdu podržel. S blížícím se koncem zápasu a touze domácích po vyrovnání se nám stále více otevírala v obraně soupeře okénka, ale vstřelit uklidňující gól se nám nepodařilo ani ve chvíli, kdy na nás zívala zcela nekrytá soupeřova branka. V závěru jsme přece jenom udeřili a přidali pojistku na výsledek, když po pěkné akci Robin Losenický naservíroval míč Ondřeji Pyšíkovi, kterému už nezbývalo nic jiného, než zavěsit. I když byly v zápase pasáže, kdy to s námi vypadalo všelijak, touha po vítězství a bojovnost nakonec překlopila misku vah na naši stranu.
Všichni hráči, kteří se zápasu zúčastnili, mají na úspěchu svůj nesporný podíl. Tomáš Mosler v bráně byl bezchybný, navíc chytil i něco navíc, oba krajní obránci podali zodpovědný výkon, stopeři vystavěli před bránou neprostupnou zeď, všichni čtyři střední záložníci, kteří se v zápase vystřídali, podali slušný kreativní a bojovný výkon, krajní záložníci dobrý dojem z této formace svými výkony jenom podtrhli. Především výkon Sebastiana Kudláčka stojí za zmínku, protože byl tentokrát vysoce nadstandardní. V útoku odvedl obrovský kus práce David Abdulai. Přestože se mu nepodařilo skórovat, svým pohybem a aktivitou na sebe neustále vázal hráče a tím se uvolňoval prostor pro Dominika Doška, který díky tomu v tomto zápase střelecky exceloval. Ondřej Pyšík potom oproti svým kolegům z útoku nezůstal nikterak pozadu.
Dík, uznání a podíl na vítězství patří i zbývajícím hráčům výpravy, kteří odehráli minimum nebo se na hřiště nedostali vůbec, neboť svojí přítomností všechny ostatní neskutečně podpořili. A v neposlední řadě patří dík i našim fanouškům, kterých přijela sice hrstka, ale rozhodně v ochozech nezapadli.
