sobota 25. dubna 2026 | 13:30, Soběšice
FC Soběšice – SK Žebětín 1 : 1 ( 1 : 0 )
branky: 6´ 1 : 0 Daniel Bureš, 74´ 1 : 1 Matěj Panský (as. David Abdulai)
sestava SK Žebětín: Maksym Heimur – David Gec, Shaker Benahmed (52.min Jan Votava), Daniel Slowik, Martin Biolek (40.min Matěj Panský) – Sebastian Kudláček (90.min Martin Komárek), Robin Losenický, Tobiáš Kudláček, Josef Šimůnek – David Abdulai, Matěj Kotek (46.min Dušan Buršík)
zápas očima trenéra Libora Kocího: Do Soběšic jsme jeli s jasným cílem naplno bodovat. Náš záměr utrpěl velkou trhlinu hned na začátku zápasu, když jsme po sérii rohů, které byly důsledkem úvodního tlaku domácích, inkasovali gól. Prakticky jsme tak od prvních minut začali tahat za kratší konec a po zbytek zápasu jsme se k tomu delšímu nedostali. Kromě velice nekvalitní trávy, na jejíž nerovnosti byli domácí přece jenom takticky stylem hry lépe připraveni, nám dělal obrovské problémy důraz domácích hráčů a jejich běžecké schopnosti. Při útočných akcích soupeře jsme se většinou ocitali v roli diváků a vznikající nebezpečí se nám dařilo eliminovat buď na poslední chvíli nebo díky dobrým zákrokům našeho brankáře Maksyma Heimura. Za první poločas jsme byli na obrané polovině domácích velmi vzácnými hosty. Na jejich branku jsme vyslali jedinou střelu a to z přímého kopu zhruba ze třiceti metrů. Druhý poločas jsme se snažili dostat těžiště hry co nejdál od naší branky. I když se nám to příliš nedařilo, tak jiskřičky naděje na korekci průběžného stavu přece jenom pomalu přicházely. Na druhou stranu tím, že jsme se tlačili více dopředu, otevírala se v naší obraně okénka mnohdy dokořán a dopřávali jsme tak domácím šance na zvýšení náskoku. Naštěstí domácí střelci neměli zrovna svůj den a když už to vypadalo, že míč skončí v naší síti, vytáhl nějaký zázračný zákrok náš brankář. Zhruba čtvrt hodiny před koncem zápasu se nám povedla snad jediná slušná fotbalová akce za celý zápas, kdy po kombinaci mezi Dušanem Buršíkem a Matějem Panským se dostal před brankou soupeře k míči David Abdulai, cizelérsky přihrál Matěji Panskému a ten nadvakrát překonal domácího gólmana. Po zbytek času vědomi si síly soupeře a našich momentálních možností a schopností, které navíc byly oslabeny v průběhu zápasu dvojnásobným zraněním, jsme hrdinně drželi nerozhodný výsledek. Získaný bod tak byl všem hráčům odměnou především za bojovný kolektivní výkon celého týmu, ze kterého tentokrát fotbalově vyčníval Josef Šimůnek a na jehož zisku se nemalou měrou podílel výbornými zákroky brankář Maksym Heimur. Z úvodních šesti jarních zápasů, kdy jsme hráli pouze dvakrát doma, jsme prohráli jenom jednou. Bohužel kromě jediné výhry skončily všechny ostatní zápasy, ve kterých se nám podařilo bodovat, remízou. Proto stále setrváváme v dolní polovině tabulky. Abychom se posunuli výš, musíme začít připisovat více bodů. Věřím, že nadcházející sobotu v domácím zápase proti Oslavanům se nám už opravdu podaří bodovat naplno.
